Město vzniklo kolem roku 1240 za vlády krále Václava I. z předhradí pevného královského hradu stejného jména s románskou rotundou, zřejmě již ze třetí čtvrtiny 12. století, na výrazném ostrohu, sevřeném ohybem řeky Ohře. Hrad nabyl na významu zejména po roce 1230, kdy sem bylo přeneseno ze Sedlce sídlo krajského úřadu a tím i město Loket se povzneslo, protože hrad tvořil později spolu s městem jeden obranný celek. Historicky cenné jádro města z 12. století bylo spolu s hradem vyhlášeno v roce 1950 městskou památkovou rezervací.
Hrad Loket
Pravděpodobně někdy ve 3. čtvrtině 12. století za panování krále Vladislava II. (1140-1173) byl na akropoli hradiště založen kamenný královský hrad. Impulsem pro výstavbu této české pohraniční pevnosti bylo možná i nebezpečné pronikání německých záborových úředníků (ministeriálů), kteří pod patronací markabího Děpolta z Vohburka obsadili a kolonizovali část oblasti bývalého Sedlecka z obou stran našich dnešních státních hranic. Výstavný loketský hrad byl od počátku častým místem pobytu českých panovníků a jejich rodin i místem významných diplomatických jednání. Roku 1795 byl hrad přeměněn na vězění, využívané až do roku 1948.[/] Hrad Loket je raně gotický, s pozdně gotickými a renesančními přístavbami. Tvoří ho komplex budov na oválném půdorysu, dominantou je hranolová věž z pol. 13. stol. Východní část tvoří palác se dvěma křídly a s baštami ze 16. stol. Proti věži je purkrabství a hejtmanství z počátku 15. století. Hrad je přístupný veřejnosti.
Památky města
Kostel sv. Václava
Kostel patří k nejvýznamnějším památkám vnitřního města. První zmínky o kostelu se datují rokem 1240, kdy řemeslníci a rodiny hradní posádky získali pod hradním svahem vlastní farní kostelík, zasvěcený českému národnímu světci sv. Václavu. Z dochovaných písemných pramenů však již nelze s určitostí rozlišit, zda církevní stavba byla hradní rotunda nebo městský kostel. Radikální barokní přestavba proběhla v letech 1725-1734, v této podobě se kostel zachoval do současnosti.
Radnice
Monumentální budova radnice na jižním náměstí je vystavěna v raně barokním slohu podle plánů Abrahama Leuthnera. Stavba, započatá v roce 1682, byla úlně dokončena o čtrnáct let později. Dvoupatrová hlavní budova má ve štítu věž, ve které je osazen kamenný městský znak. Její součástí jsou i další hodnotné architektonické prvky, zejména raně barokní klenby.V radnici, jejíž náročná rekonstrukce byla dokončena v roce 1989, je umístěn městský úřad.
Kaple sv. Anny
Na místě před bývalým jediným vstupem do města byla v roce 1744 postavena malá kaple zasvěcená sv. Anně jako výraz díků za to, že o pouti dne 26. 7. 1742 nepřátelská francouzská vojska ve válce o dědictví rakouské ušetřila město a nevydrancovala jej. Šťastný konec obléhání byl připisován přímluvě svaté Anny. V minulosti byla tato barokní kaple vyzdobena běžnými plastikami, jejichž část je dnes umístěna v muzeu v Sokolově.
Sloup nejsvětější trojice
Uprostřed náměstí byl roku 1719 postaven trojičný sloup snad podle návrhu Jana Karla Stülpa. V půdorysu je rozveden motiv trojúhelníku jako symbol trojjedinosti. Na vrcholu je figurální skupina Nejsvětější Trojice, níže jsou plastiky archandělů, pod nimi je městský znak a sochy světců: sv. Václav, sv. Šebestián, sv. Jan Křtitel, sv. Jan Nepomucký, sv. Florián a panna Marie. Rok vzniku stavby lze přečíst v chronogramu, který je obsažen v textech modliteb a vzývání na čelních plochách horní části trojbokého pylonu.
Mariánská kaple Kaple, která pochází z I. poloviny 18. století, je cennou barokní stavbou. V odborné literatuře se uvádí, že byla významnou zastávkou při procesích, která směřovala k poutnímu kostelu Nanebevzetí Panny Marie v Chlumu sv. Máří. Tato poutní cesta prý měla v minulosti velký význam v celém našem regionu. Před nedávnou prošla kaple rekonstrukcí.
Přírodní divadlo
U zrodu přírodního divadla byl kulturní pracovník pan František Kamil Neubert, který spolupracoval s loketským ochotnickým divadelním souborem Havlíček. Záštitu nad celou akcí převzal Místní národní výbor Loket. Za účasti velkého množství obyvatel města byl na jaře 1949 vybudován amfiteátr, který byl slavnostně otevřen 2. Července 1949 a to uvedením Dvořákovy Rusalky v provedení souboru Národního divadla Praha.
J. W. Goethe a Loket
V oblasti západočeských lázní básník pobýval často a rád, a proto naše město nemohl nenavštívit. Třikrát projel městem bez zastávky a desetkrát zde pobyl několik hodin. Data návštěv jsou přesně zaznamenána v denících, kde jsou uvedeny i jiné poznámky a postřehy – například vyprávění hostinské u Bílého koně o tom, jak po bitvě u Jeny táhla Loktem pruská vojska, jinde je zaznamenána koupě římských mincí od jakéhosi sedláka, častí jsou zmínky o porcelánu, Svatošských skalách i o loketském meteoritu. 28. srpen 1823, den Mistrových čtyřiasedmdesátých narozenin, byl jím samým označen jako jeden z nejšťastnějších jeho života. Ve společnosti paní von Levetzow a jejích tří dcer se Goethe vydal již v sedm hodin ráno z Karlových Varů do Lokte, kam dorazili o deváté. Na dopolední procházce společně obdivovali krásy Lokte, prohlédli si hrad. Následoval slavnostní oběd na švarcenberské verandě,poté navštívili radnici a porcelánku. Po večeři se společně vrátili do Karlových Var, kde na básníka a jeho společnost čekali jeho ctitelé a obdivovatelé, kteří mu uspořádali nekonečné ovace. Jedna ze tří dcer paní von Levetzow, tehdy devatenáctiletá Ulrika, zaujala Mistra už o dva roky dříve. Při dalších setkáních básníkův obdiv neustával – naopak. Dokonce požádal prostřednictvím velkovévody Karla Augusta o její ruku, avšak ke sňatku nedošlo. Své pocity zklamání a smutku vyjářil Goethe ve slavné ELEGII Z MARIÁNSKÝCH LÁZNÍ. Goethův pobyt u nás v roce 1823 byl ale poslední – již nikdy se do Čech nevrátil a také Ulriku, která se neprovdána – dožila věku devadesáti tří let, už víckrát nespatřil.
Johann Wolfgang Goethe: (Motto)
"Dnes jsme byli v Lokti, který je nade všechen popis překrásně položen a lze jej ze všech stran obdivovat jako krajinářské umělecké dílo."
Interneotvé stránky: http://www.loket.cz/
