Karlovy Vary
6. 11. 2006
Navštívit lázeňské město, aniž by člověk měl zaplacený léčebný pobyt, nebývá běžné. Přitom Karlovy Vary jsou jedno z mála míst, kam se vyplatí vyrazit i jen na celodenní výlet či víkendový odpočinek. Na rozdíl od většiny lázeňských měst vás totiž dokáže vtrhnout do víry pramenů a zdejší atmosféry, aniž byste museli absolvovat drahou lázeňskou kůru.
Jakmile se ponoříte do té pravé lázeňské části, kde co chvíli můžete usrknout z pramene, zakousnout se do teplé lázeňské oplatky (zdejší, nikoliv té průmyslové z Opavie) či poslouchat případný koncert, čas začne plynout daleko zajímavěji. Osobně nejraději přijíždím do města zezadu, od proslaveného hotelu Pupp. Přímo za ním totiž začíná lanovka na zdejší rozhlednu Diana, což by nebylo samo o sobě tak důležité, jako fakt, že se z této strany můžete pomalu ponořit do lázeňské atmosféry.
Vyzdvižení si zde zaslouží několik míst. Patrně nejcharakterističtějším bodem je Vřídelní kolonáda. Poměrně velká budova představuje doslova základní prvek celých lázní. Návštěvníci si ji dokáží vybavit zejména podle fontány tryskající v hale kolonády až do výšky 14 metrů a pravidelně zkrápějící neopatrné kolemstojící. Vřídlo, jak se tomuto místu říká, má však daleko důležitější úlohu. Zdejší pramen s teplotou 73° a vydatností 2000 litrů / minuta totiž napájí celé lázně. Zásobuje termální vodou všechna lázeňská zařízení, dodává oxid uhličitý pro koupele i představuje základní surovinu celé řady produktů včetně zdejších oplatek. Na Vřídle jsou dokonce závislé i ostatní karlovarské prameny.
V místnosti navazující na fontánu je poměrně šikovný prostor pro odpočinek. Můžete zde ochutnat přímo vřídelní pramen s teplotou 73°, případně v dalších vázách ochlazený na pitelnějších 57° respektive 41°. Počítejte však s tím, že místo považují za svůj ústřední prvek i četní turisté. Na oplatky se tak někdy stojí fronty a lavičky bývají obsazené. U schodiště pak začíná prohlídková trasa, která vám umožní nahlédnout termálním pramenům pod pokličku.
Při procházce mezi kolonádami narazíte na celou řadu pramenů, přičemž budete-li ochutnávat opravdu poctivě, tak po několikátém pohárku nabudete dojmu, že pijete stále jednu vodu rozličných teplot. Nicméně několik pramenů rozpoznáte naprosto jednoznačně. Osobně mě nejvíc zaujal Hadí, který patří mezi nejmladší – byl zpřístupněn teprve v roce 2001 v rámci rekonstrukce Sadové kolonády. Od ostatních pramenů se liší nižší mineralizací, nízkou teplotou (30°) a vysokým obsahem rozpuštěného oxidu uhličitého (1600 mg/l).
Zajímavý je také Sadový pramen s charakteristickou nakyslou chutí. Má rovněž poměrně nízkou teplotu (39,6°) a vysokou koncentraci CO2 (677 mg/l). Charakterizuje ho však také nízká vydatnost, pouhých 1,5 litru za minutu.
Muzeum Becherovky
Až budete mít dost pramenů i ochutnávání oplatek, můžete vyrazit na prohlídkový okruh ve zdejším muzeu Jana Bechera. Najdete ho na ulici T.G. Masaryka 57, přičemž poutače jsou dobře viditelné i z příjezdové cesty. V tuto chvíli se však řiďte na směr centrum. Otevřeno je denně 9-17 hodin. Musíte však počítat s vyšším vstupným – dospělí 100 Kč, snížené 50 Kč.
Mýty
Jedním z nejrozšířenějších mýtů o Karlových Varech je absence Čechů a ceny hodné příjmů průměrného Bavora. Samozřejmě u samotné kolonády najdete řadu luxusních obchodů, ruskojazyčné cedule i reklamy na řadu plastických chirurgií. Oplatka vás však vyjde na akceptovatelných 5 Kč a slušné pítko se dá pořídit kolem 150 Kč. Navíc stačí kousek poodejít, abyste našli restauraci s normálními cenami i chutným jídlem. Právě to odlišuje Karlovy Vary od blízkých Mariánských lázní, kde musíte být opravdu znalí anebo přijíždět vlakem s batohem nacpaným jídlem a potřebnostmi, abyste se vyhnuli nesmyslně vysokým cenám.
Interneotvé stránky: http://www.karlovyvary.cz/
