zámek Brandýs nad Labem

Brandýský zámek patří k nejvýznamnějším renesančním stavebním památkám Čech. Vznikl na přelomu 13. a 14. století jako tvrz, střežící brod přes Labe na lužické stezce. Býval majetkem pánů z Michalovic a za časů Krajířů z Krajku jedním z významných center jednoty bratrské. V roce 1547 přešlo panství konfiskací do majetku královské komory a hrad se stal loveckým sídlem císaře Ferdinanda I. Pod rukama italských stavitelů pokračovala jeho rozsáhlá renesanční přestavba, která určila podobu současného zámku a přinesla mu skvostnost sgrafitovou výzdobou. V roce 1581 byl Brandýs povýšen na komorní město, neboť zámek si velmi oblíbil císař Rudolf II., dal jej vybavit jako své hlaví mimopražské město sídlo a často tu pobýval, užíval si nádherné zahrady, pořádal hony a hostil významné osobnosti, mezi jinými tu byli i Tycho Brahe a Tadeáš Hájek z Hajku. Za třicetileté války patřil Brandýs nad Labem k nejvíce postiženým městům v Čechách, za své vzaly i stavby v zámecké zahradě, ale brandýský zámek byl trvale navštěvovaným císařským sídlem a v průběhu staletí přivítal ve svých zdech všechny panovníky Habsbursko – lotrinské dynastie. Často tu pobýval a lovil Karel VI., Marie Terezie i Ferdinand V. se z Brandýsa vypravovali ke své pražské korunovaci. František I. na zámku v Brandýse přijal ruského cara Alexandra I. a pruského krále Fridricha Viléma III. v čase napoleonských válek. V 19. století zámek patřil rodině Toskánských Habsburků, a arcivévoda Ludvík Salvator, ve své době významný vědec, zde soustředil obsáhlé sbírky ze svých cest. Posledním majitelem zámku a panství byl až do roku 1918 poslední císař podunajské monarchie Karel I. Rakouský, který zde pobýval už ve svém mládí jako důstojník 7. pluku dragounů.

Interneotvé stránky: http://www.ludviksalvator.cz