Už jen do 11. listopadu 2018 můžete v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích zhlédnout výstavní projekt "První světová válka – léta zkázy a bolesti", který návštěvníkům přibližuje hrůzy válečného konfliktu ve světě, ale i v regionálním kontextu jižních Čech a na Českobudějovicku. V pěti výstavních sálech uvidíte exponáty nejen z Jihočeského muzea, ale i třiceti dalších muzeí a galerií z Čech. Zápůjčky rovněž poskytlo na dvacet soukromých sběratelů a spolupracovníků muzea. Výstava byla v květnu letošního roku oceněna na XVI. ročníku Národní soutěže muzeí Gloria Musaealis v Praze, kde získala Cenu Českého výboru ICOM. Ta je udělovaná projektům významně přispívajícím k mezinárodní spolupráci, rozvoji edukační činnosti či zpřístupnění kulturního dědictví handicapovaným občanům.
Historický kontext – Česká společnost na počátku první světové války
Po atentátu na následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d´Este v Sarajevu 28. června 1914 se stala válka v českých zemích očekávanou záležitostí. Zhruba o měsíc později vydalo vojenské velení rozkaz pro všeobecnou mobilizaci ročníků 1877–1892 a 28. července vyhlásilo Rakousko-Uhersko válku Srbsku. Rovněž České Budějovice patřily k důležitým vojenským garnizónám. K nejpopulárnějším zde patřil 91. pěší pluk, v němž bylo dislokováno okolo 2 500 mužů (Čechů i Němců). Koncem července 1914 prodělal slavnostní přísahu a 1. srpna pak vyrazil směrem k srbským hranicím. V jihočeské metropoli se nacházel rovněž 29. zeměbranecký pěší pluk, jenž se přesunul do Haliče, a v neposlední řadě i 24. dělostřelecký pluk, doprovázející zmíněné jednadevadesátníky na srbské bojiště. Bezprostředně po vyhlášení válečného stavu byla přijata řada opatření, výrazně oklešťujících dosavadní politická a občanská práva. Rozpustila se říšská rada, rozšířila se pravomoc vojenských soudů, výrazně se omezilo pořádání schůzí, shromáždění a fungování společenského života vůbec, značně se zostřila cenzura v tisku. Brzy po vyhlášení války přistoupil mocenský aparát k zákazům některých spolků a novin, k pronásledování veřejných projevů slovanského vlastenectví a k důsledné kontrole loajality k císařskému domu a k monarchii. Došlo rovněž k zatýkání těch osob, které zaujaly pasivní, nebo aktivní odpor k válečné mašinérii (například odmítly narukovat), udržovaly jakékoliv kontakty (například obchodní) s nepřátelskou cizinou, nebo třeba jenom veřejně vyjádřily svůj postoj k politické situaci. Většina budějovických Čechů rozhodně neprojevovala v létě 1914 velké nadšení z vypuknutí války, nicméně z jejich strany nedocházelo ani k žádným výraznějším protestním vystoupením, až na nějaké ty zpěvy národních písní nebo nadávky. Část místních německých občanů sice dávala okázale najevo rakouské vlastenectví při vyprovázení vojáků na nádraží, poměrně rychle však i u většiny z nich válečné nadšení vyprchalo. Fungování trhu probíhalo zatím poměrně normálně, mnoho lidí si však začalo pořizovat zásoby potravin a životních potřeb v předtuše, že válka neskončí do švestek, jak se tenkrát na oficiální úrovni optimisticky proklamovalo, ale že bude zřejmě hůř.
Život obyvatel za války
Podstatné části civilního obyvatelstva našich zemí se válečná opatření dotýkala poměrně tvrdým způsobem. Přestože se české země vyhnuly bezprostředním válečným hrůzám, postihl téměř každou rodinu odvod manžela, bratra nebo syna do armády. Také zde se začali od podzimu 1914 objevovat první utečenci z oblastí, ohrožených válečnými operacemi, ať už se jednalo například o židovské a polské obyvatele Haliče, nebo od května 1915 o italsky hovořící občany z pásu při pobřeží Jadranu. V Budějovicích se objevili židé i Poláci z Haliče v říjnu 1914 a byli přechodně ubytováni v Lannově pile v Plané. Od počátku války se v určených městech koncentrovali zranění vojáci, především pak ve vojenských nemocnicích. V jihočeské metropoli postavili koncem roku 1914 dokonce provizorní lazaretní tábor, který s dalšími vyčleněnými objekty (například školami či kněžským seminářem) pojal několik tisíc vojenských rekonvalescentů. Do továren a důležitých provozů byla nasazena vojenská správa a mnohé z nich přešly na válečnou produkci – například místní tužkárna Ripet začala vyrábět dělostřelecké granáty. Protože byla velká část mužského obyvatelstva odvedena do armády, nastoupily na tato místa v továrnách a závodech ženy. Od dubna 1915 se zavedl přídělový systém na chléb a mouku, který se postupně rozšířil i na ostatní potraviny a životní potřeby. Zřizovaly se aprovizační úřady, které měly dohlížet na spravedlivé rozdělování základních poživatin a na vesnicích docházelo k pravidelným rekvizicím obilí a dalších zemědělských plodin. V souvislosti s úplným zhroucením trhu a neúnosnou sociální situací došlo v mnoha českých městech k hladovým bouřím. V Českých Budějovicích se podobné vystoupení odehrálo v květnu 1917, kdy před zdejším okresním hejtmanstvím demonstrovalo několik set žen a proběhlo rabování a plenění místních obchodů. Válka tvrdě postihla i oblast školství, kdy budovy mnohých ústavů zabírala pravidelně armáda, nebo se v nich zřizovaly vojenské lazarety. Školy se v zimě potýkaly s nedostatkem uhlí, žákům se povinně ukládaly příspěvky na charitativní činnost a neustálé sběry různých odpadových materiálů. Znatelně se utlumil politický, kulturní a společenský život, omezila se doprava a obyvatelstvo sužovala rovněž celá řada nejrůznějších vyhlášek
a nařízení, za jejichž neuposlechnutí hrozily poměrně exemplární tresty.
Kontakty a otevírací doba
• Hlavní historická budova Jihočeského muzea v Českých Budějovicích
• Dukelská 1, 370 51 České Budějovice
• +420 391 001 531
• [email protected]
• út – ne + svátky 9:00 – 17:30 hod.
• www.muzeumcb.cz
• www.facebook.com/jihoceskemuzeum
• www.instagram.com/jihoceskemuzeum
• www.twitter.com/jihoceskemuzeum
Fotografie: archiv Jihočeského muzea v Českých Budějovicích
Interneotvé stránky: http://https://www.muzeumcb.cz
