Výlet do Poštovního muzea ve Vyšším Brodě
24. 10. 2022
Snad každý návštěvník Lipenska zná Cisterciácký klášter ve Vyšším Brodě. Alespoň zvenčí. Ne každý však byl uvnitř a viděl skvostný Závišův kříž, který je svou hodnotou roven korunovačním klenotům, hrobky Rožmberků nebo věhlasnou klášterní knihovnu. Ještě o něco méně návštěvníků pak zavítá do útrob Poštovního muzea, které je rovněž v prostorách kláštera. Nicméně Poštovní muzeum ve Vyšším Brodě je naprosto unikátní a bezesporu si zaslouží vaši návštěvu. Poznáte při ní pošty od 16. století do současnosti. V muzeu před vámi opět ožijí poštovní služebny a úřadovny, rozjedou se vozy s dopisy a balíky, začnou svištět razítka. Rozřinčí se prastaré telegrafy. Následující kapitolky jsou jen malou ochutnávkou toho, co zde můžete vidět.
Telekomunikace – telegrafní, dálnopisné a telefonní přístroje
V této části muzejní sbírky uvidíte předměty, které byly vyrobeny v Československu, Rakousku, Německu, Velké Británii, Polsku a v Sovětském Svazu.K nejstarším předmětům patří Morseovy rycí i barvopisné telegrafní přístroje, používané u nás od roku 1850 do počátku padesátých let 20. století a vyráběné firmami Czeija-Nissl nebo Štěpánek Pardubice. Počátky telegrafu dokumentuje replika Bain-Ecklingova zvonkového telegrafu, přístroje nasazeného v roce 1847 na první telegrafní trať v našich zemích z Vídně do Brna. Dálnopisnou techniku, jež se u nás začala uplatňovat až ve třicátých letech 20. století, zastupuje řada strojů od firem Siemens, Lorenz, Creed i novější výrobky východoněmecké firmy RFT a brněnské Zbrojovky, včetně typu T 100.
Poštovní výstroj
Sbírka obsahuje předměty používané poštovními úředníky, správci, postilióny, posly, doručovateli a dalšími při výkonu každodenní služby a sloužící pro vyznačení jejich hodnostního a profesního zařazení. Jde vesměs o malé, ale velice důležité předměty, bez nichž se žádný poštovní zaměstnanec neobešel. Jejich časté používání a nošení se nezřídka proměnilo v tradiční symbol, který bezpečně identifikoval toho kterého poštovního zaměstnance. Nejznámější jsou poštovní trubky. Vznikly z volských rohů a postupně se staly nedílnou součástí výstroje jízdních poslů a postiliónů (vozků). Tento symbol poštovnictví nebyl samoúčelným doplňkem, ale naopak sloužil velice praktickým účelům. Smluvenými různě znějícími signály dávali kurýři a vozkové před příjezdem k poštovní stanici či úřadu tamnímu personálu na vědomí, že má připravit poštovní koně k přepřahání (i jejich počet), listovní vaky k naložení a cestující vyzývali, aby se připravili k odjezdu.
Poštovní štíty
Poštovní stanice a úřady se začaly označovat vývěsními štíty již v 16. století. Největší část této části sbírky tvoří štíty z poštovních stanic, listovních sběren, poštovních úřadů a poštoven z 2. poloviny 19. století. Šlo většinou o dřevěné nebo plechové štíty ve tvaru státního znaku monarchie – rakouského dvouhlavého orla. Od osmdesátých let 19. století získaly unifikovanou podobu. Zprvu výhradně německé názvy služeben postupně nahrazovala dvojjazyčná německo-česká označení. Po sloučení poštovní a telegrafní správy v roce 1883 se poštovní úřady s telegrafní službou opatřovaly štíty s nápisem K. und K. Post undTelegrafenAmt / C. k. Poštovní a telegrafní úřad. S dalším rozšířením poskytovaných služeb se nápis doplňoval o jejich vyznačení – tedy telefonní hovorna, sběrna poštovního úřadu spořitelního apod. Od devadesátých let 19. století se objevovaly plechové smaltované štíty oválného tvaru.
Dopravní prostředky
Pro mnohé je to nejimpozantnější část muzea. Předměty v této sbírce pocházejí z území Čech, Moravy, Slezska, Rakouska, Itálie, Anglie a Německa. . Počtem 26 kusů dopravních prostředků, které byly tahány koňmi, patří v současnosti k největším muzejním sbírkám toho druhu v České republice.Jde zejména o vozy, kočáry a saně v časovém rozpětí od druhé poloviny 18. století do první poloviny 20. století. Základ byl dán nákupem pozůstalosti po žambereckém poštmistrovi Kamilu Schopfovi v roce 1926. Nejreprezentativnější kusy představují kočár typu landauer se stahovací střechou z majetku Schwarzenberků a později Valdštejnů, vyrobený v první třetině 19. století londýnskými firmami Barker&Co. a Thrupp, a kočár typu berlingot rakouského císaře Ferdinanda I., který používal po své abdikaci v roce 1848 během dlouholetého pražského pobytu.
