Hrad a zámek Velhartice
21. 8. 2006
Velhartice jsou místem, na které byste si měli vyhradit více času. Pomineme-li obci jako takovou, jen na prohlídkových okruzích strávíte minimálně půl druhé hodiny. Pro každou památku je totiž samostatný vyhlídkový okruh. Za pozornost stojí obě, nicméně už kvůli kamennému mostu by měla být samozřejmostí návštěva hradu. Právě čtveřice jeho oblouků dělá z tohoto místa jedinečný architektonický prvek.
Ještě než vstoupíte do samotného areálu, narazíte u přístupové cesty na malou kapličku z 18. století. Je průchozí a uvnitř jsou prolomeny dva obloukovité vchody. Pohlédnete-li do svahu, uvidíte boží muka z téže doby. Krátký pohled však postačí a už se můžete vypravit do samotného areálu, kde vás kousek za vstupní branou uvítá pohled na zmiňovaný architektonický unikát – most. Přestože ostatní objekty jsou rovněž zajímavé, největší dojem na vás bezpochyby udělá tato 32 metrů dlouhá, tři metry široká spojnice mezi věží Putnou a palácem Rajský dvůr. Sahá do výšky 10 metrů.
Přímo v areálu, takřka po celém obvodu obepnutém hradební zdí, je z části patrová budova pivovaru. Celému místu dodává kouzlo použití červenohnědé ruly jako stavebního materiálu, která má velmi pěkný barevný odstín. Hrad i zámecké křídlo stojí každopádně za shlédnutí. Velmi působivé jsou dobové kostýmy průvodců, kdy můžete snadno nabýt dojmu, že vás provází svým sídlem pravá zámecká / hradní paní.
Historie
Samotný hrad byl postaven na přelomu 13. a 14. století. V dalších letech, nejspíše na popud Menharta, později nejvyššího purkrabího na Karlštejně, k němu byla přistavěna věž Putna se spojovacím mostem. Měla sloužit zejména k zvýšení bezpečnosti hradu, neboť sem měly být převezeny korunovační klenoty, aby se nedostaly do rukou husitům. Ukryty zde však nakonec nebyly, neboť tou dobou už byly dávno převezeny do Uher. Přesto však bezpečí Velhartic poznaly. V době válek Jiřího z Poděbrad je tam ukryl právě Menhart.
Bohužel, po smrti Menharta se hrad stal nejspíš zakletý a žádný majitel ho nedokázal uživit. V následujících letech se doslova roztočil kolotoč prodejů a nedobrých lidských osudů. Vše začalo roku 1506, kdy Menhartův syn hrad prodal Zdeňku Lvovi z Rožmitálu. Bohužel jeho nákladný způsob života přinesl rodu finanční tíseň, a tak po smrti pana Lva jeho synovi nezbylo, než hrad i s přilehlým panstvím roku 1540 prodat Adamovi ze Šternberka. Ten však měl také problémy s hospodařením, a tak Velhartice byly po necelých 50 letech rozděleny.
Změny majitelů však zdaleka nekončily. V pobělohorských konfiskacích si jej přivlastnil generál císařského vojska Baltazar de Marrdas a roku 1628 ho prodal císařskému plukovníkovi Martinu de Hoeff Huertovi. Ten hrad přestavěl a na mohutných základech gotického hradu, na místě jižního paláce postavil zámecké křídlo, které také nese jeho jméno. Od druhé poloviny 17. století šel hrad doslova z ruky do ruky, až roku 1813 ho koupili Sturmfelderové. Ti hrad opravili a částečně přizpůsobili tehdejšímu romantismu. Posledními šlechtici, kteří Velhartice vlastnili, byli až do roku 1945 Windischgrätzové.
Naučná stezka
Pro milovníky procházek stojí ještě za zmínku velhartická naučná stezka. Stezka je vhodná i pro méně zdatné. Začíná na parkovišti pod hradem. Provede Vás po Velharticích a pak Vás čeká příjemná procházka místními lesy. Cestou se Vám naskytne několik zajímavých pohledů na hrad, můžete se zastavit u jedné štoly a také se podívat na chatu Jana Wericha. Uvidíte také potok, kde mistr lovil ryby. Stezku lze projít poklidným tempem za hodinku dvě. A příjemný výlet doporučuji zakončit zmrzlinou z místní cukrárny pod kostelem. (doplnil Jan Beseda)
Otevírací doba
Duben, říjen: So,Ne 9-16
Květen,září: Út-Ne 9-17
Červen-srpen: Út-Ne 9-18
Vstupné
hrad: 45 Kč
zámek: 35 Kč
