Mosty od nepaměti sloužily zejména jako účelové stavby, ač v případě dnešních historických klenotů se to může zdát trochu nepatřičné. Přitom stejnou minulost měl i Karlův most. Stačí pohlédnout přibližně 125 let nazpět a uvidíme na něm koňskou tramvaj, tzv. koňku. Tu v roce 1905 nahradila elektrická dráha a o další tři roky později autobusy. Veřejná doprava zde fungovala až do roku 1965, kdy byl na Karlově mostě zakázán i provoz automobilů. V dnešním proudu turistů už si něco takového dokážeme jen těžko představit.
Základní kámen Karlova mostu položil 9.7.1357 sám Karel IV a zahájil tak stavbu nejmohutnějšího mostu své doby. Řízením výstavby jmenoval Petra Parléře, který se však dokončení na počátku 15. století nedožil. Jako materiál posloužily pískovcové kvádry, z nichž vznikl 516 metrů dlouhý, 9,5 metru široký most s 16 oblouky. Protože pod mostem je skalní podloží a nebylo možné pilíře zakotvit, byly postaveny na dubových roštech zatížených mlýnskými kameny. Teprve mnohem později, při rekonstrukčních pracích v roce 2006, byly dva pilíře zakotveny do betonového sarkofágu.
Rekonstrukcí Karlův most prodělal hned několik. Velkou měrou k jejich započetí přispěly ničivé povodně, z nichž nejcitelnější byly v 19. a 20. století, kdy zbořily i několik mostních oblouků. Při opravách bylo nutné sáhnout do konstrukce mostu poměrně citelně, a tak mnoho pískovcových kvádrů není původních. Ostatně, při troše snahy se vám „vyměněné“ díly stále ještě podaří rozpoznat.
Most v dřívějších dobách ani zdaleka nebyl tak bohatě zdobený, jak ho známe dnes. Původně na něm byl jen jednoduchý kříž. Svou osobitou podobu získal až na přelomu 17. a 18. století. První sochu, sv. Jana Nepomuckého, zhotovil v roce 1683 Jan Brokof. Osobitá alej soch však ovlivnila statiku mostního pláště a tvrdí se, že kvůli nim most utrpěl při povodních roku 1784 daleko větší škody.
Nejcennějším sochařským dílem je Sen Sv. Luitgardy, autora Matyáše Bernarda Brauna z roku 1710, kterou vytvořil ve svých 26 letech. Připomíná legendu o slepé cisterciácké řeholnici, jež měla vidění, že se k ní z kříže sklonil Kristus, aby políbila jeho rány. Originál této sochy byl umístěn v Lapidáriu. Ostatně tamtéž najdete většinu z 30 soch a sousoší. Na Karlově mostě jsou zpravidla kopie.
Mostní věže
Karlův most je z obou stran zakončen nádhernými mostními věžemi- Malostranskou a Staroměstskou. Prvně jmenovaná může působit trochu nesourodě, neboť jde o dvě stylově odlišné věže propojené branou. Menší z nich pochází ještě z bývalého Juditina mostu (proto se jí také říká Juditina věž). Z rukou Petra Parléře pochází až druhá, vyšší. Přestože byla založena spolu s Karlovým mostem, stavba probíhala až do roku 1464, přičemž nikdy nebyla dokončena její sochařská výzdoba.
Staroměstská mostecká věž se považuje za nejkrásnější gotickou stavbu Evropy. Byla postavena z pískovcových kvádrů a střechu pokryly pláty z břidlice, přičemž finální dokončení se datuje na polovinu 70. let 14. století. Nejčernějším obdobím v její historii je konec Třicetileté války, kdy její západní část rozstříleli Švédi. Současná podoba tak pochází z let 1874-1878, kdy byla pod vedením Josefa Rockera rekonstruována.
Pověry a mýty
Traduje se, že na Karlově mostě je několik míst, které vám po dotyku dokáží splnit přání. Jedním z nich je dvojitý, mosazný, arcibiskupský kříž s pěti hvězdami, umístěný na zábradlí mostu v místech, kde byl svržen do vody Jan Nepomucký (mezi sochou Jana Křtitele a sousoším Sv. Norbert, Václav a Zikmund). Pokud na něj položíte ruku tak, aby se každý prst dotýkal jedné z hvězd, blahoslavte svatého a myslete na své přání. Prý se pak splní.
Druhým místem je pak socha samotného Jana Nepomuckého. Ve své spodní části má bronzovou desku, které když se dotknete, tak vám rovněž splní přání. Deska je od turistů vyleštěna tak, až se blýská do dáli. Nemůžete ji určitě přehlédnout.
