Rostoucí turistický ruch otevřel na konci 19. století otázku, jak zajistit dopravu pitné vody na nejvyšší horu naší země. Zpočátku ji vynášelo 12 nosičů ze Zlatého pramene vyvěrajícího přibližně 300 metrů za Obří boudou, v zimě se pak rozpouštěl sníh. V roce 1912 však nechal hrabě Rudolf Czernin-Morzina vybudovat pro vrchol Sněžky vodárnu a vodovod.
Voda z Rudného potoka byla jímána pomocí drenáží do tří nádrží a odtud z výšky 150 metrů pouštěna 50 mm potrubím do Peltonovy turbíny. S tou bylo spojeno vertikální pístové čerpadlo, které hnalo vodu 40 mm trubkami do 3000 litrové nádrže v podkroví České boudy. Tímto způsobem se dařilo dopravit na Sněžku 2-4 tisíce litrů vody denně.
Efektivita Trkače, jak se tato vodárna označuje podle zařízení fungujícího na podobném principu, dosahovala 30%. Ostatní voda přitékající z Rudné rokle byla spotřebována na pohod čerpadla. Pro případ nedostatku vody tu byl ještě instalován dieselový motor s výkonem 6,5 koně s ležatou diferenční pumpou poháněnou řemenicí. Ten se bohužel nezachoval.
Kvůli nedbalé údržbě po roce 1950 se zařízení nepodařilo udržet ve funkčním stavu, zejména z důvodu zchátrání 700 metrů dlouhého potrubí vedoucího na Sněžku. Zařízení i tak zůstává významnou technickou památkou, neboť v roce 1912 byla výtlačná výška 392 metrů nejvyšší v Evropě.
Jak se tam dostanete?
Ze Sněžky jděte nejprve kousek po červené, projděte kolem Luční boudy a na dalším rozcestí zahněte po modré turistické značce směrem na Obří důl. Odtud je to k Trkači řádově 2 km. Samozřejmě alternativou je jít stejnou cestu zespoda z Pece pod Sněžkou, nicméně jde o opravdu velmi náročnou trasu a lépe ji scházet dolu ze Sněžky.
