Zámek Orlík
28. 9. 2006
Dříve se Orlík majestátně tyčil nad krajem na vysokém skalním útesu, dnes už si ho nedokážeme představit jinak, než jako vodní zámek. Přitom Orlická přehrada byla dokončena teprve v roce 1960, kdy zvedla zdejší hladinu Vltavy o nezanedbatelných 60 metrů. Pohled na dobové reprodukce zachycující zámek (bývalý hrad) na skalním útesu, pod nímž kdesi v hloubce protéká řeka, tak vyvolávají spíše úsměv.
Orlík patří bezpochyby k dominantám zdejšího kraje. Jeho krásně opravenou fasádu spatříte z mnoha míst zdejší přehrady a je rozpoznatelný i z rozhleden v okolí. Oblíbenost lokality, zejména českými turisty, mu také vytvořila mimořádné postavení mezi českými zámky. Není snad turisty, který by ho ve svém itineráři neměl na prvním místě, zpravidla ve spojení s plavbou parníkem.
Prohlídka
První dojem z návštěvy je za krásného počasí opravdu impozantní. Bílá omítka kontrastující s vodní hladinou, vstup lemovaný keři i udržovaným trávníkem potěší snad každého. Prohlídka konající se v sezóně až čtyřikrát za hodinu pak omezí čekání prakticky na minimum. Po takovém přivítání bohužel už nenásleduje odpovídající dojem z prohlídky. Své dojmy bych přirovnal opět k továrně na turisty.
Jediný prohlídkový okruh, postupem času zkracovaný, má poměrně přesně vymezený čas, kdy se průvodci musí vejít do 50 minutového limitu. Pokud se na chvilku zdržíte, už máte v zádech další výpravu. S trochou nadsázky vám prohlídka může připomenout scénu z večerníčku O zvířátkách pana Krbce, kdy nový kastelán prováděl návštěvníky poklusem ve stylu „hrad byl postaven, vypálen, znovu postaven… další prosím“.
Trochu překvapující je i rozmístění předmětů. Prakticky všechny místnosti jsou doslova napěchovány nejrůznějšími rekvizitami, což výsledný dojem spíš kazí. Najde se pár výjimek, zejména na chodbách, kdy procházíte snad stovkami loveckých trofejí a v jedné uvidíte doslova monumentální sbírku pušek. Na chvíli si tak můžete připadat jak ve filmu, v němž vojáci běží chodbou mezi vyrovnanou řadou zbraní, pěkně jednu vedle druhé. Věnujete-li jim větší pozornost, můžete na každé pažbě rozpoznat úspěšnost lovu. Každé zastřelené zvíře tam má svůj zářez.
Samotným místnostem by však prospělo vzdušnější uspořádání. Stěny až nepřirozeně zaplněné obrazy, zbraněmi a dalšími artefakty celkový dojem spíše kazí.
Osobně bych měl výhrady i k osobě samotné průvodkyně, která spíše připomínala učitelku ze základní školy, kam také výkladem zapadala. Uznávám, že množství turistů různorodého založení dokáže otrávit i otrlého, nicméně všechno by mělo mít své meze. V rámci prohlídkového okruhu bych ocenil rovněž zařazení výhledu na Orlickou přehradu z některé věže. Takhle je pohled na vodní hladinu maximálně z oken v jednotlivých místnostech.
Pověst
Podle pověsti vznikl Orlík na počest hejtmanovi loupežnické bandy zvaného Batěk. Jeho skupina nemilosrdně loupila a zabíjela, aniž se komukoliv dařilo zamezit jejich řádění. Loupežník však měl jednu slabost, kterou byla jeho žena s novorozenětem. Žili hluboko v lese, stranou všeho řádění. Milovaná žena však podlehla zlé nemoci. V tu chvíli teprve Batěk pocítil, jaké rány způsobuje smrt někoho blízkého. Nechal proto svého synka hlídat chůvou, zatímco se snažil vyrovnat se ztrátou své ženy. Chodil po lese a vyhledával klidná místa. Když se po čase vrátil, našel obydlí prázdné, po synovi ani chůvě nebylo památky. Rval si zoufalstvím vlasy, až to vypadalo, že mu nebude pomoci. Syna i chůvu hledal, ale bez úspěchu. Jeho loupežničtí druzi se ho snažili utěšit, až se sami vydali syna hledat.
Dny běžely a jeden z loupežníků přespal na vysokém skalním útesu. Když slunce rozzářilo kraj, zdálo se mu, že slyší dětský pláč. Vydal se za hlasem, klopýtal po skalách, až po náročném výstupu spatřil orlí hnízdo, v němž uprostřed houfu malých orlíčků ležel nezraněný Baťkův syn. Loupežník ho popadl a radostně spěchal za svým náčelníkem. Ten se mu za to odměnil zlatým řetězem. Loupit už však Batěk nedokázal. Chtěl proto po svých druzích, aby si našli jiného hejtmana. Ty mu však zopakovali poslušnost a během tří let na skalním útesu vystavěli hrad, který pojmenovali po orlím hnízdě – Orlík.
Jak se tam dostanete
Nejsnazší je to autem do obce Orlík nad Vltavou, odkud vás už navedou šipky. Můžete buď zaparkovat na placeném parkovišti, prakticky přímo u zámku, nebo si najít parkovací místo přímo v obci. Tomu se však snaží místní zamezovat nejrůznějšími zákazovými značkami.
Otevírací doba
duben: Út-Ne 9-16
květen: Út-Ne 9-17
červen-srpen: Út-Ne 9-18
září: Út-Ne 9-17
říjen: Út-Ne 9-16
Vstupné
základní: 70 Kč
snížené: 30 Kč
Interneotvé stránky: http://www.schwarzenberg.cz/
