Dubí

Město Dubí leží na úpatí Krušných hor, je známo jako lázeňské středisko s rozvíjející se turistickou infrastrukturou a místo s nejseverněji položenou benátskou architekturou v Evropě, kterou reprezentuje kostel Panny Marie. Nejvýznamnějším podnikem je Český porcelán, a.s., kde se vyrábí světoznámý „Cibulák". Ve městě je několik velkých podniků zabývajících se sklářskou výrobou. Město vzniklo spojením sedmi obcí Dubí, Běhánky, Bystřice, Drahůnky, Cínovec, Mstišov a Pozorka.

Historie města

První zmínky o Dubí se nalézají v krupských městských knihách a jsou z období let 1488 až 1494. Podle těchto údajů se sice nejedná ještě o osadu, ale o místo, kde přechodně a sezónně přespávali krupští horníci, kteří v okolí těžili a rýžovali cín.

Osada dostala pojmenování po rozsáhlých dubových lesích, které se nacházely v okolí a byly také původní lesní kulturou. Dubí (Eichwald) se postupně stávalo osadou tvořenou přístřešky havířů, stájí pro koně, hutí na zpracování rudy, mlýnů a pil, které zpracovávaly dřevo pro důlní práce a palivo v hutích.

Od 16. století se Dubí natrvalo stává součástí teplického panství a je obcí známou svými hutěmi, mlýny, pilami a hamry. Koncem 16. století zde byla založena velká obora a postavena myslivna Barvář a brzy je sem přemístěna i lesní správa teplického panství. To znamená následný rozvoj dřevozpracujících provozů pil, provozů na výrobu dřevité vlny a papíren.

Příhodná poloha obce na středověké obchodní stezce z Čech do Saska vyvolala i vznik formanských přepřahovacích hostinců (restaurace Bastei), obchodů a dalších závodů na zpracování železa a kovů, výrobu střelného prachu, keramiky a později i sklářství.

Zlepšilo se i komunikační spojení s okolními obcemi a s městem Teplice a tak se tato oblast stala i cílem výletů teplických lázeňských hostů. Význam obce, hlavně obchodní, se zvýšil dobudováním silnice Dubí – Cínovec v letech 1849-1851. Toto období se také stává údobím počátku lázeňství, které bylo zpřístupněno veřejnosti v roce 1862. Lázeňské budovy doznaly několik významných etap svého vývoje.

Orientace na lázeňství, rekreaci, turistiku a obchod definitivně zastřela původní hornický ráz obce. Její známost byla podtržena i výstavbou kostela Neposkvrněného početí Panny Marie (1898 až 1906), která je kopií benátského kostela Santa Maria dell Orto . Tento objekt se postupně stal známějším než vlastní lázeňské budovy a je jednoznačnou dominantou obce v hlubokém klínu Krušných hor.

Jednoznačnou orientaci obce podtrhovaly i další aktivity, jako rozsáhlé parky a lesoparky, promenádní cesty, sáňkařská a bobová dráha a skokanský můstek a spojení obce s Teplicemi romantickou tramvajovou dráhou . Počet obyvatel tohoto městečka se v průběhu I. poloviny 20. století pohyboval v rozpětí 4500 až 5000 osob s velkou převahou občanů německé národnosti. Dnes v městě Dubí žije 7880 stálých obyvatel.

Historický, společenský a ekonomický vývoj Dubí i počet jeho obyvatel byl zřejmě i hlavním důvodem, že se v roce 1960 stalo Dubí integrujícím centrem nově vytvořeného územně správního celku, který přejal i jeho označení.

Okolí města

Dubí je příjemné město v údolí potoka Bystřice, obklopené zelení, se zajímavou historií i památkami, které rozhodně stojí za návštěvu. Je ideálním výchozím místem k cestám na Cínovecký hřbet a k dalším zajímavým lokalitám, spojeným s tradicí těžby kovů.

Myslivna Barvář

Od kostela v Dubí 1 po zelené značce do Křižíkovy ulice, a na prvním rozcestí vpravo asfaltovou cestou do lesa. Po ní do kopce nad údolím potoka Bystřice až k myslivně Barvář. Postavil ji koncem 16.století Radslav Vchynský, který odkoupil od císaře Rudolfa II. část zdejších lesů a zřídil v nich oboru s hájovnou. V 19. století byla oblíbeným výletním místem lázeňských hostů. Jméno dostala od tzv. „barvy“ ulovené zvěře. Překladem německého názvu Schweissjäger vznikl pozdější název Barvář.

Zámeček Dvojhradí, mstišovská obora

Pokud půjdeme po červené značce směrem k horám, dojdeme k bývalému loveckému zámečku Dvojhradí. V r.1703 jej postavil v čínském stylu František Clary-Aldringen pro svou manželku Tupperle. Dnešní vzhled získal v r. 1795. Byl oblíbeným výletním místem, v r. 1975 byl opraven do původní podoby. Současně byla v jeho okolí obnovena obora o rozloze 17ha. Je přístupná veřejnosti, kde mohou spatřit jeleny, daňky, divoká prasata, bažanty. V současné době je v zámečku výletní restaurace s možností pořádání různých uzavřených soukromých akcí.

Výlet po železnici

Podhůřím Krušných hor vede hlavní železniční trať č. 130 z Ústí nad Labem do Chomutova, na kterou navazují další tratě vedlejší a jsou využívány jako výchozí body, kterým železnice nevede.Na tuto hlavní trať navazuje 18 km dlouhá trať z Teplic do Litvínova. Ze zastávky Bohosudov se lze za 5 minut dostat k lanovce vedoucí na Komáří vížku, místem častých výletů. V zimě jsou zde udržované lyžařské běžecké trati a sjezdovky. Na vrcholu Komáří vížky je restaurace, kde je možno si objednat teplé jídlo a pití.

Raritou mezi tratěmi je vysokohorská trať č. 135 z Mostu přes Dubí do Moldavy v délce 40 km. Trať se ukrývá v lese, šplhá místy až 25 promile strmým stoupáním. Její součástí je řada viaduktů, mostů a tunelů. Několikrát v roce, při různých příležitostech, se lze svést historickou parní mašinou nebo jinými historickými vozy. Tuto část trati spravuje Klub přátel Krušnohorské železnice. Pro svou zajímavou polohu byla trať v roce 1998 zařazena mezi kulturní památky. Součástí kulturní památky je kromě tratě samotné, řada mostů, propustků, náspů a tunelů. Velmi zajímavý je také soubor drážních budov, které jsou řešeny podle jednotného záměru, respektující jen odlišnost terénního usazení a velikosti provozu stanic. Jde o velmi hodnotný doklad hospodářského a technického rozvoje oblasti Krušných hor z poslední čtvrtiny 19. století.

Interneotvé stránky: http://www.mesto-dubi.cz