Česká Třebová

Česká Třebová leží na samém pomezí Čech a Moravy, v půvabné přírodě podhůří Orlických hor, v údolí řeky Třebovky.

Město s téměř sedmnácti tisíci obyvateli dnes patří k největším v regionu. Jeho historie sahá až do roku 1278 a je opravdu pestrá. Ještě docela nedávno jméno České Třebové evokovalo především železnici, důležitou dopravní křižovatkou regionu stále je, ale bylo by chybou pohlížet na ni jen jako na město železničářů.

Česká Třebová se stává městem, v němž je stále větší prostor poskytován sportu a kultuře, městem, které vyniká zelení a mnoha parky, městem, které se stále rozvíjí…

Z historie České Třebové

Počátky souvislejšího osídlení, které dalo posléze vzniknout městu, jsou ponořeny do temnot dávné historie. Nejstarší ostrůvky civilizace ležely bezesporu na pravém břehu říčky Třebovky, což přesvědčivě dokládá románská rotunda svaté Kateřiny z 1. poloviny 13. století, která zde dodnes stojí. Další sídelní vývoj lokality pak souvisel s německou kolonizací 13. století. Kolonizační zásahy také odráží vlastní název města, o němž máme první zmínku z období let 1278–1281. Jméno Třebová je totiž odvozeno od staroslověnského slova triebiti, tedy mýtit les.

Krátce po svém založení se Česká Třebová stává majetkem zbraslavského kláštera, později pak litomyšlského biskupství. Po zániku biskupství, v době husitských bouří, se pak město spolu s dalšími stává majetkem světské vrchnosti z Lanšperka. Česká Třebová byla v té době malým městečkem o několika stovkách obyvatel, kteří se živili převážně zemědělstvím a částečně řemesly. Po husitských válkách se postupně dostává do majetku několika šlechtických rodů: Kostků z Postupic, Pernštejnů, od roku 1544 Bohdaneckých z Hodkova. Toto období je zároveň dobou rozkvětu panství. Petr Bohdanecký z Hodkova totiž podporoval zejména textilní řemesla, navíc roku 1547 nechává na českotřebovském náměstí postavit renesanční zvonici, která dodnes nese kamenný reliéf jeho erbu.

Později se Česká Třebová stává opět majetkem Pernštejnů, následně Hrzánů z Harasova a konečeně Lichtensteinů. Když v roce 1622 Českotřebovsko získali, skoncovali s relativní náboženskou svobodou a zahájili na zdejším panství rekatolizaci.

V dalších desetiletích byla Česká Třebová – ostatně jako další města českého království – sužovaná útrapami třicetileté války. Nadto byla v roce 1636 postižena velkým a ničivým požárem. Během jediné noci shořela veškerá vnitřní zástavba. Tato rána poznamenala město na velmi dlouhou dobu. O sto let později, přesněji v roce 1745, došlo bohužel k velkému požáru znovu. Opět vyhořelo celé město. Před ničivými plameny zůstaly uchráněny pouze kostel, fara a po třech domech na každém jeho okraji. Následky této katastrofy se podařilo zahladit až ve druhé polovině 18. století. I tak ale zůstává Česká Třebová až do poloviny devatenáctého století malým poddanským městečkem s převážně neprogresivním hospodářstvím.

Radikální změnu v životě města přineslo až zprovoznění železniční trati z Olomouce do Prahy, ke kterému došlo v roce 1845. Se zahájením pravidelné dopravy vznikla nová pracovní místa a to přivedlo do města další obyvatele. Když byla v roce 1849 zprovozněna trať z Brna do České Třebové, stala se z tohoto města důležitá železniční křižovatka. Industrializace přinesla rychlý nárůst obyvatelstva. Zatímco v roce 1845 měla Česká Třebová asi 3000 obyvatel, o půlstoletí později to už bylo přes 6000.

Dalším významným zdrojem růstu i prosperity České Třebové byl textilní průmysl.Od poloviny 19. století se zde – přesněji v tehdy samostatné obci Parník, která je dnes jednou z městských části – začíná rozvíjet textilní výroba. Rozjíždí se tu pobočka vídeňské firmy Hermann Pollack´s Söhne (HPS), která nabízí zaměstnání stovkám dělníků nejen z České Třebové, ale i z okolí. Hospodářský rozkvět podnítil ve městě čilý spolkový život. Tento slibný vývoj byl však přerušen vypuknutím první světové války, která si vyžádala nemalé oběti z řad obyvatel města.

Život v 1. republice jakoby navázal na předválečný vývoj; ve městě panoval čilý stavební ruch, stavěly se celé nové čtvrti, školy, obecní domy. Místní spolky navázaly na svou předválečnou činnost, byly zakládány nové. Bohužel také tentokrát byl vzestupný trend – v krátké době již podruhé – přerván válečným konfliktem. Po vytvoření Protektorátu Čechy a Morava se Česká Třebová stala hraničním městem. Veškerý život v něm se musel přizpůsobit novým podmínkám. Řada obyvatel města, ať osoby židovského původu, ať účastníci protifašistického odboje, skončila svou životní pouť v koncentračních táborech.

Po válce byla zahájena obnova města, demokratický vývoj byl však přerušen únorem 1948. Na přelomu let 1948 a 1949 navíc prohrála Česká Třebová svůj boj o sídlo okresního úřadu, když okresním městem se, jak známo, stalo sousední Ústí nad Orlicí. V dalších letech přesto Česká Třebová rostla. Byla budována nová panelová sídliště, nové výstavbě musel ustoupit i starý Trávník.

V současnosti je Česká Třebová se svými téměř 16 400 obyvateli jedním z nejlidnatějších měst Pardubického kraje.

Městská památková zóna

Půdorys historického jádra patří k nejvýraznějším příkladům aplikace slezského schématu města, v jehož osnově dominují dvě souběžné ulice, mezi nimi vzniká náměstí a za středním blokem kostel. Parcely domů podél obou hlavních ulic vytvořily protáhlý čočkovitý vnější obvod města. Staré náměstí je přirozeným centrem města. Nemovité kulturní památky se nacházejí především v k.ú. Česká Třebová, největší koncentrace je logicky v historickém jádru.

Turistické zajímavosti ve městě

Rotunda sv. Kateřiny – románská rotunda z lomového zdiva, goticky upravená ve 2. polovině 14. století. Areál tvoří zrušený hřbitov, renesanční zvonice ze 16. století a hřbitovní zeď z lomového kamene.

Kostel sv. Jakuba Většího s areálem – klasicistní kostel vystavěný v letech 1794-1801 podle plánů J. Hardmuntha, součástí areálu jsou barokní sochy sv. Kateřiny, sv. Barbory, sv. Jana Nepomuckého a empírová plastika Kalvárie.

Hory u České Třebové – poutní místo a bývalé lázně, které jsou dodnes spojeny s pobytem Boženy Němcové, která do České Třebové přijela na pozvání Františka Matouše Klácela. Dodnes stojí na horách výletní restaurace a Kaple Panny Marie.

Turistické zajímavosti v okolí

Chaloupka Maxe Švabinského – vesnice Kozlov leží v údolí na svazích Kozlovského kopce asi čtyři kilometry západně od České Třebové a její jméno je spojeno hlavně s Maxem Švabinským. Pobyt v Kozlově ovl
ivnil především jeho ranou tvorbu – konkrétně zde vznikla mnohá slavná díla z prvních dvou období jeho života. Ve štítu chaloupky, kde pobýval, je jeho pozoruhodná malba sv. Václava a ve štítu sousedního Pecháčkova statku sgrafito Žnečka, kterou namaloval za jediný den. Více informací…

Rozhledna Maxe Švabinského – na Kozlovském kopci (601 m n. m.) byla v roce 2001 návštěvníkům zpřístupněna rozhledna vysoká 55,5 m s vyhlídkovou plošinou ve výši 33 m. Otevírací doba: květen, červen, září, říjen: 10:00-18:00 o víkendech a svátcích, červenec-srpen: 10:00-18:00 denně. Kontakt: I. Trčková (KČT) tel: +420 602 144 116

Třebovské stěny – nejmladší přírodní rezervace v regionu je situována na východě od České Třebové. Třebovské stěny se táhnou v délce šestnácti kilometrů od obce Damníkov ke zřícenině hradu Lanšperk.

Smyslově naučná stezka Údolím Skuhrovského potoka – stezka Údolím Skuhrovského potoka je kombinací stezky smyslového vnímání a klasické naučné stezky. Leží v krásném údolí potoka poblíž České Třebové. Na 15ti zastávkách doplněných výkladovými tabulemi a prvky pro smyslové vnímání, se seznámíte s květenou i zvířenou území. Objevíte totemy a studánky, vyzkoušíte si čichárium i pohyb živočichů. Projdete se asi 8 km překrásnou krajinou. Stezka začíná v obci Rybník u hřiště u chatové oblasti Srnov a končí nad obcí Skuhrov u silnice směr Lanškroun. Stezkou prochází cyklotrasa č. 4050.

Interneotvé stránky: http://www.ceska-trebova.cz