Zámek Hořovice

Zámek Hořovice

Exilová rezidence posledního hesenského kurfiřta. Původně barokní stavba upravovaná v 19. století. První prohlídková trasa nabízí v bohatě vybaveném interiéru putování zámeckou historií, druhá trasa představuje soukromá apartmá posledních šlechtických majitelů zámku a třetí trasa pak seznamuje veřejnost s tím, jak se bavili malí aristokraté. Šlechtické hry a hračky z období od 17. do 20. století tu budí zaslouženou pozornost. Navštívit je možné rovněž stálou výstavu hracích strojků. Prohlídku obohatí procházka parkem se sochami z dílny M. B. Brauna a pozoruhodnou sochařsky vyzdobenou Sluneční bránou.

Historie

Sídelní útvar s panským dvorcem či tvrzí vznikl v Hořovicích nejpozději po polovině 12. století. V písemných pramenech se se jménem Hořovic setkáváme až ve 13. století v souvislosti s osobnostmi šlechtické rodiny Žirotínů z Hořovic, kdy nabyli významné úřady v královských službách Václava I.. V této době již můžeme s určitostí hovořit o hořovickém panském sídle jako o hradu.
V 16. století byly Hořovice v držení pánů z Říčan, z nichž první, Mikuláš Litvín nechal pozdně gotický hrad upravit do podoby renesančního zámku. Nejvýznamnější z Říčanů, Václav Litvín pořídil na zámku velkou sbírku humanistických knih. Syn Václava Jan Litvín však hořovické panství ztratil, po porážce stavovského povstání na Bílé hoře mu byl jeho majetek zabaven.
Koncem 17. století se v Hořovicích objevuje nový rod slezských pánů z Vrbna a Bruntálu. První z nich, hrabě Jan František (1634 – 1705) je považován za stavitele nového hořovického zámku. Nové sídlo bylo stavěno především proto, že starý zámek - původně středověký hrad již nesplňoval nároky reprezentačního šlechtického sídla. Nový zámek vznikal pravděpodobně jako raně barokní novostavba. Od roku 1737 byl zámek rozšiřován do nynější půdorysné podoby písmene H. Vrbnové zůstali na Hořovicích do poloviny 19. století. Radikální přestavbu podstoupil zámek za doby, kdy sloužil jako občasné sídlo hesenského kurfiřta Friedricha Wilhelma, knížete z Hanau (1802 – 1875), který panství koupil v roce 1852. Zámek, byl v té době zvýšen o jedno patro podle návrhu hesenského dvorního architekta Gottlova Engelhardta a rokokové interiéry byly upraveny v duchu pozdního klasicismu. Kolem roku 1896 vznikla v severozápadním křídle novoklasicistní kaple. Potomci knížete z Hanau vlastnili zámek a částečně i panství do roku 1945 a postupně převezli do Hořovic rodové sbírky. Poslední majitel zámku byl hrabě Jindřich ze Schaumburgu s rodinou.
Na základě Benešových dekretů byl areál hořovického zámku 30. června 1945 zestátněn. Dále byla část zámku zabrána jako nemocnice a pobýval zde také oddíl Rudé armády.  V tomto období byla značná část inventáře i výzdoby interiérů poničena a mnoho věcí bylo Rudou armádou zabráno a odvezeno jako válečná kořist. Po odjezdu ruských vojáků zámek připadl městu Hořovice. Postupně sídlily v zámku různé organizace, mimo jiné také SPŠ strojnická. Prostory zámku byly postupně zpřístupňované veřejnosti.
V roce 2002 byl areál státního zámku Hořovice vyhlášen Národní kulturní památkou. Zámek spravuje Národní památkový ústav - územní odborné pracoviště středních Čech v Praze.

Park

Nejstarší zmínky o sadu, později ovocné zahradě, pocházejí z období kolem roku 1520. Velký zámecký park u „Nového zámku“ byl založen krátce po dostavění zámku. Původní koncepce měla ráz francouzského parkového slohu. Svědčí o tom nádvoří zámku, které mívalo květinovou výzdobu, osa parku s mohutnou alejí lip, která ústí v jedinečně výtvarně hodnotnou tzv. „Sluneční branou“ do volné přírody. Kolem roku 1800 za hraběte Rudolfa z Vrbna byla provedena poměrně citlivá úprava francouzského parku na park přírodně krajinářský, přičemž hlavní lipová alej a ostatní cesty zůstaly zachovány.
Podstatnější úpravy byly provedeny v letech 1889 – 1890 a týkaly se hlavně západní a severozápadní části. Do volné plochy trávníků (do středů a rohů) byly vysazeny tvarované dřeviny a na místo loubí byl vytvořen komplex ornamentálních květinových záhonů. Před vchody do loubí byly vysazeny dva kruhové rondely z jírovců. Tyto úpravy bezprostředně souvisely s odhalením sochy Fridricha Wilhelma Hessenského.
Další úpravy za dědiců knížete Fridricha Wilhelma Hessenského, byly poznamenány necitlivostí a nedostatkem odbornosti. V praku byl vybudován rybník, tenisový kurt a další stavby, které převážně již zanikly nebo jsou v dezolátním stavu.
Po roce 1945 se stal park volně přístupný, konaly se zde veřejné „kulturní“ akce (lidové veselice, shromáždění, apod.) a tímto provozem park velmi trpěl. Nejcitelněji zasáhla do charakteru parku a celého zámeckého areálu stavba sídliště Višňovka na začátku osmdesátých let.
V roce 1993 byla započata úprava parku, která obnovila důstojný vztah mezi zámkem a zahradou. V Hlavní ose počítá s travnatým parterem a stříhanou bordurou a kašnou uprostřed čestného nádvoří zámku jako úvod k hlavnímu parteru zahrady. Jeho téměř čtvercový trávník je rozčleněn pravidelným obrazcem cest, protínajících se v kašně uprostřed. Lipová alej v hlavní ose pokračuje ke Sluneční bráně, po bocích je parter vymezen stříhanými habrovými stěnami ústícími do kaštanových rondelů u zámku.

Prohlídkové okruhy

I. okruh: Reprezentační prostory
II. okruh:  Soukromá apartmá
III. okruh:  Hry a hračky malých aristokratů
Hrací strojky
Nadpřirozené bytosti.

Dostupnos

tAutem: dálnice D5 (Praha-Plzeň), exit 34 (Žebrák/Hořovice), 6 km směr Hořovice, jízda z Prahy či Plzně trvá 20-30 minut
Autobusem: z Prahy směr Beroun stanice Hořovice
Vlakem: na trati Praha - Plzeň stanice Hořovice, od nádraží k zámku 15 min. pěšky
GPS: Loc: 49°50'15.93"N, 13°54'33.091"E

Něco navíc

Piknik v zámeckém parku - objednejte si piknikový koš podle svého přání
www.zamek-horovice.cz/piknikovy-kos/
Výstava Tajemných bytostí v zámeckém sklepení.

Kulturní akce