Pražské věže

Adresa:  ABL FM Services
Město:  Praha
Hodnocení: 6 / 10 hlasů: 39

Web:  odkaz
Lokalita:  Praha

7 PRAŽSKÝCH VĚŽÍ

Dne 1. 8. 2009 se společnost ABL FM Services  stala provozovatelem sedmi významných pražských památek. Správcem památek, které jsou majetkem pražského magistrátu, je Pražská informační služba. ABL v roli provozovatele může nyní dokazovat své zkušenosti z facility managementu na Petřínské rozhledně, Bludišti na Petříně, věži Chrámu sv. Mikuláše, Malostranské mostecké věži, Staroměstské mostecké věži, Staroměstské radnici a Prašné bráně.
Naším prvořadým cílem je maximální zkvalitnění služeb pro veřejnost v souladu s upevněním historického významu těchto památek.
Na věžích jsme hned po převzetí realizovali množství novinek, které přispěly ke zvýšení návštěvnosti a pozitivním ohlasům ze strany turistů. Personál v historických kostýmech, trubači na věžích a také pravidelné šermířské turnaje, to vše dotváří historickou atmosféru a zvyšuje atraktivitu těchto objektů.
Ve spolupráci s historiky nadále připravujeme nové atraktivní expozice z dějin českého národa, ale také rekonstrukci podzemí ve Staroměstské mostecké věži a rekonstrukci bývalé pozorovatelny STB ve věži u chrámu sv. Mikuláše.

Malostranská mostecká věž

Věž na západním konci mostu je v podstatě soustavou dvou věží odlišného vzhledu, původu i velikosti. Menší z věží byla postavena již v románském slohu, byla součástí prvního pražského kamenného Juditina mostu z 1. poloviny 12. století, je však starší. První zmínky o ní pocházejí až z roku 1249. Druhá, vyšší věž, začala vznikat se stavbou Karlova mostu roku 1357 podle vzoru Staroměstské mostecké věže z protilehlého břehu, ovšem byla dokončena až o století později za vlády Jiřího z Poděbrad, stále bez plánované sochařské výzdoby. Obě věže spojuje brána s cimbuřím z počátku 15. století. Zdobena je znaky zemí Václava IV. Věže s bránou byly rovněž součástí městského opevnění, ovšem nebyly tolik poničeny za Třicetileté války jako věž na druhém břehu, neboť Švédové ji získali bez většího odporu.

Petřínská rozhledna

Na první pohled je zřejmé, že Petřínská rozhledna musí být nějakým způsobem spojena s pařížskou Eiffelovkou. Ve skutečnosti jde o přímou inspiraci Klubu českých turistů, kteří roku 1889 navštívili světovou výstavu v Paříži a rozhodli se podobnou věž vybudovat i v Praze.  Dr. Vilém Kurz tedy napsal článek „Rozhledna na Petříně, obrázek z blízké budoucnosti“, kde vylíčil nejen novou rozhlednu, ale předpověděl též vlastní lanovku. Článek vzbudil celonárodní nadšení a lidé začali upisovat podílové listy na 50 zlatých. Cílem bylo opatřit dvaatřicet tisíc zlatých. Práce podle plánů inženýrů Františka Prášila a Julia Součka začaly 16. března a už 20. srpna byla rozhledna dokončena a slavnostně otevřena. Psal se rok 1891.
Jádrem konstrukce je osmiboký tubus, v němž je umístěn výtah; okolo něj se vinou dvě točitá schodiště - jedno pro cestu nahoru, druhé pro cestu dolů. Rozhledna má dvě vyhlídkové plošiny, horní je ve výšce 55 metrů. Společně s rozhlednou byla dokončena i lanová dráha. V 60. letech 20. století byly na vrcholu rozhledny umístěny vysílací antény pro televizní a rozhlasové vysílání. Roku 1979 byla rozhledna pro špatný technický stav konstrukce uzavřena pro veřejnost. Otevřena byla až v květnu 1991 u příležitosti druhé Jubilejní výstavy.

Zrcadlové bludiště na Petříně

Bludiště na Petříně je v těsném sousedství rozhledny. Bylo původně zbudováno podle projektu architekta Wiehla jako pavilon Klubu českých turistů na pražské Jubilejní výstavě roku 1891. Vzniklo tedy ve stejném roce jako rozhledna. Bludiště stálo původně v blízkosti nároží Průmyslového paláce na pražském výstavišti, o dva roky později bylo ale přemístěno na Petřín. Je volnou kopií gotické brány zvané Špička, která byla součástí opevnění Vyšehradu a byla postavena ve 2. polovině 14. století za vlády Karla IV. Zdobilo ji devět věžiček. Poté, co byl pavilon přenesen na Petřín, bylo v pravé části objektu nainstalováno místo panoramatu s diapozitivy zrcadlové bludiště, které vede k dioramatickému obrazu. Ten zachycuje památnou scénu z roku 1648, kdy se švédská armáda pokoušela přes Karlův most dobýt Staré Město, ale díky statečnému odporu studentů a profesorů z jezuitské koleje bylo město uhájeno. Promyšlená kombinace plastického popředí s plochou malbou pozadí Hradčan, navozuje živý dojem a je dílem bratrů Adolfa a Karla Liebscherových a Vojtěcha Bartoňka.
Inspirací petřínskému bludišti bylo patrně zrcadlové bludiště v Prátru ve Vídni. Druhá místnost, síň smíchu, byla roku 1911 vybavena různě vypouklými a vydutými zrcadly, která vtipně deformují lidský odraz. Bludiště má 31 obyčejných a 14 zkreslujících zrcadel, původně jich ale bylo jen 35. Roku 1975 byla provedena celková rekonstrukce dřevěné stavby.

Prašná brána

Prašná brána je v historickém kontextu jednou z nejvýznamnějších památek středověké Prahy. Začínaly u ní královské korunovační průvody. Právě zde začíná královské cesta a končila zde i významná cesta z Kutné Hory, kde se těžilo stříbro do královské pokladny. Původně ale na tomto místě stávala brána Horská, později pro svůj žalostný stav zvaná Odraná, z 1. poloviny 13. století. Tehdy ještě byla součástí městského opevnění, ale po založení Nového Města Karlem IV. pozbylo opevnění na tomto místě významu, a tak v hradebním příkopu (dnešní ulice Na Příkopech), začala roku 1475 růst nová representativní brána. Svou důležitost měla brána jen do doby, než se královské sídlo vrátilo z Králova dvora (prostor dnešního Obecního domu) na Pražský hrad. Brána zůstala nedokončena až do roku 1592, kdy byl zbudován nový vchod a točité schodiště. Když roku 1757 obléhala pruská vojska Prahu, našly si dělové koule i bránu a poškodily jí. V důsledku toho byla z brány odstraněna sochařská výzdoba významného architekta a sochaře Matěje Rejska z 15. století. Podobu, jakou má prašná brána dnes, získala při rekonstrukci v 80. letech 19. století. Ta byla prováděna podle návrhu architekta Josefa Mockera.
Dobu, v níž brána vznikala, odráží i její výzdoba. Je zřejmé, že se architekt inspiroval u monumentální Staroměstské mostecké věže. Směrem do Celetné ulice je nad průjezdem umístěna socha Jiřího z Poděbrad ve společnosti Vladislava II. Jagelonského, českých králů té doby. Na opačné straně věže, směrem na náměstí Republiky, zdobí prostor sochy velkých českých panovníků Karla IV. a Přemysla Otakara II. K další výzdobě patří sochy svatých, Adama a Evy, samozřejmě také znaky českých zemí a různé alegorie.

Staroměstská mostecká věž

Vrcholně gotická věž z dílny význačného stavitele Petra Parléře je jednou z nejkrásnějších ukázek gotické architektury v Evropě. Základy pískovcové věže byly položeny společně se základy Karlova mostu, její stavba byla dokončena až roku 1380.  Je koncipována jako obranná věž, zároveň však s vysokou estetickou hodnotou a unikátní sochařskou výzdobou jako součást královské cesty. Jakožto strážce Starého Města byla významně poškozena roku 1648, na sklonku Třicetileté války, kdy se švédská armáda pokoušela probít přes Karlův most. Tehdy byla brána ostřelována z děla, čímž došlo ke zničení nemalé části sochařské výzdoby, zejména soch Karla IV., jeho čtvrté ženy Elišky Pomořanské a Panny Marie.  K dalšímu poškození věže došlo za revolučních nepokojů roku 1848, k nutné rekonstrukci se přistoupilo o třicet let později.
Osudu západní stěny věže naštěstí unikla stěna východní, které dominují unikátní portrétní sochy císaře Karla IV. a krále Václava IV., nad nimiž bdí sv. Vít. O patro výš jsou umístěny sochy sv. Zikmunda, patrona Lucemburska a sv. Vojtěcha, patrona Čech. U nohou mají světci plastiku lva, který shlíží z věže dolů. Tím se dostáváme k hluboké symbolice věže, na kterou Karel IV. kladl velký důraz. V den svátku sv. Víta (15.6.) dochází k symbolickému jevu, kdy stín hlavy lva dopadne na štít s vyobrazením orlice, který je umístěn pod ním. Symbolicky je tak stvrzeno spojení Čech s Moravou. Stejně tak umístění jiných soch, jejich počet i počet zdobných prvků má skrytý význam související s astrologií.
V prvním patře věže bývala strážnice, druhé patro sloužilo jako vězení pro dlužníky z bohatých rodin, obvykle šlo o nezvedné synky, jejichž otcové za ně odmítli platit dluhy. Interiéry jsou výsledkem rekonstrukce v 70. letech 19. století, včetně novogotických trámových stropů, která byla prováděna architektem Josefem Mockerem. Za zmínku stojí rovněž záhadná soška tzv. Věžníka z poloviny
15. století, umístěná na sloupu na konci schodiště.

Staroměstská radnice a věž

Historie Staroměstské radnice se začala psát roku 1338, kdy král Jan Lucemburský udělil Starému Městu pražskému privilegium k vytvoření vlastního správního centra. Základem radnice se stal gotický dům bohatého kupce Wolflina z Kamene, k němuž byla roku 1364 přistavěna mohutná věž. Staroměstská radnice je spojena s nejvýznamnějšími událostmi země. Roku 1458 tu byl zvolen českým králem Jiří z Poděbrad. Po bitvě na Bílé hoře zde byli vězněni přední účastníci odboje, z nichž bylo dvacet sedm popraveno 21. června 1621 před radnicí. Roku 1784, kdy byla sloučena čtyři pražská města, se radnice stala sídlem jednotné úřední správy města. Tehdy stavba doznala mnoha úprav. Od roku 1871 se na radnici konají svatby. Na konci II. světové války byla radnice centrem povstání, v jejím podzemí pracovala Česká národní rada. Dne 7. května 1945 došlo k ostřelování radnice z tanků. Při následném požáru bylo východní a severní křídlo proti Týnskému chrámu zcela zničeno, těžce poškozena byla i věž s orlojem a kaple.

Věž chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně

Nepochybnou dominantou Malé Strany je barokní kopule kostelu sv. Mikuláše s přiléhající, stejně vysokou věží. Původně na tomto místě stával raně gotický kostel z počátku 13. století, zasvěcený rovněž sv. Mikuláši z Myry. V sousedství bývalo již v románském období tržiště. Barokní kostel sv. Mikuláše vznikal v letech 1703 – 35 pod dohledem významného architekta Kryštofa Dienzenhofera a později jeho syna Kyliána Ignáce. Barokní kostel sv. Mikuláše na Malé Straně je jedním ze stylově nejčistějších a nejkrásnějších příkladů vrcholné barokní architektury severně od Alp. Kostel byl součástí areálu jezuitské koleje.
Zatímco kostel byl majetkem církve, přilehlá věž náležela obci, tedy Malé Straně, a proto má i vlastní popisné číslo 556 a vlastní vchod. Věž, která sloužila zároveň jako zvonice i hláska, byla postavena později než kostel K. I. Dienzenhoferem, dokončena byla roku 1755 jeho žákem a zeťem Anselmem Luragem. Ovšem už pět let před dokončením věže na ni byly zavěšeny zvony. Záměrně je věž i kopule chrámu stejně vysoká, tj. 74 m a obě jsou koncipovány tak, aby panoramaticky korespondovaly s chrámem sv. Víta na Pražském hradě.  Zvonice byla také poslední pražskou věží – hláskou. Poslední hlásný tu žil do roku 1891, do té doby byl povinnen při požáru zvonit, ve směru ohně vyvěsit z okna červený prapor a v noci lucernu. V bytě posledního hlásného později žil malíř Jan Vochoč. S nástupem komunistické zvůle se ve věži usídlila Státní tajná bezpečnost.